Jmenuji se Veronika Bekrová a jsem žena, partnerka úžasného muže a máma.
Na začátku mé cesty byla malá hodná holka, která pro lásku rodičů a blízkého okolí plnila očekávání ostatních, až v tom všem samu sebe ztratila. Pamatuji si, jak jsem jako malá milovala výtvarku, tvoření všeho druhu, zpěv a tanec. Postupem času, jak jsem procházela školským systémem, přestal na moje záliby být čas, anebo jsem po zhodnocení autorit („Radši nezpívej, nemáš hudební sluch.“) s činností skončila. Ze všecho mi zůstalo tancování, kterému jsem se aktivně (závodně) věnovala až do svých 22 let.

Po gymnáziu jsem nastoupila na ČVUT. Bavila mě matika a fyzika a chtěla jsem dělat něco, kde za mnou bude moje práce vidět – bude hmatatelná. A tak jsem studovala obor Konstrukce a dopravní stavby se zaměřením na geotechniku (navrhování základů a stavebních jam). Během studií jsem hodně cestovala a díky výměnnému pobytu jsem strávila rok na Taiwanu. Tento rok mne obohatil nejen o nové znalosti, poznatky a prožitky, ale i o nové přátele z celého světa.

Když jsem odstátnicovala, říkala jsem si, že už je čas se „usadit“. A tak jsem si našla práci v oboru v Čechách. Projektovala jsem stavby v Čechách i v zahraničí, a protože naše firma měla i realizační složku, mou náplní práce bylo i časté řešení problémů ze staveb. Velký tlak na výkon, můj vnitřní perfekcionalista, hodně stresu a nefunkční vztahy na pracovišti mě ale postupem času zavedly do slepé uličky. Začala jsem mít úzkostné stavy, které se projevovaly problémy s dechem. V práci jsem ve vypjatých situacích přestávala dýchat a mívala časté pocity bezmoci a na omdlení. Z dnešního pohledu vidím, že to byl počáteční stav vyhoření.

Když jsem měla na hrbu tehdy největší mezinárodní zakázku v Srbsku, zjistila jsem, že jsem těhotná. Teprve těhotensví mě z celého toho začarovaného kruhu vytáhlo. Spolu s ním přišla absolutní transformace a jak se říká – porod = přerod. A tak se nyní jako znovuzrozená vydávám do světa a poznávám postupně své dary, které byly doteď skryté. A také se postupně vracím k tomu, co mě bavilo. Maluji, kreslím, zpívám, tancuji, miluji a recituji své básně. A stále více, s pocitem dětské radosti a zvědavosti, objevuji, co mi tento svět nabízí, a co mu na oplátku mohu nabídnout já. 

Mou vášní se staly verše, do kterých zapisuji svůj život. Maluji si pro radost, tvořím z hlíny a pracuji s bylinkami. Na své cestě léčení jsem potkala Bachovy květové esence, které mě natolik zaujaly, že jsem se rozhodla jejich potenciál šířit dál. Stejně tak ke mně přišlo koučování, které skrze správné otázky hledá naše skryté zdroje. Miluji tanec a transparentní kruhovou komunikaci a ráda pořádám různá setkání, taneční a poetické večery a další akce. 

Miluji život se vším, co mi přináší, a těším se z toho, co nového se každý den naučím, a koho potkám.